Obec Sazovice, v níž žije okolo 77O obyvatel, leží  v rovinaté oblasti mezi městy Zlín a Otrokovice, při silnici směřující z Mysločovic do Malenovic. Celou obcí protéká potok Svodnice (Racková) s přítokem Machovkou. Národopisně se Sazovice nacházejí při rozhraní tří regionů – Hané, Valašska a Moravského Slovácka. Svým zvykoslovím, podobou kroje i architekturou se přiklánějí k národopisné oblasti jihovýchodní Haná.

Sazovice patří mezi nejstarší obce Zlínského kraje. První písemná zmínka o nich se datuje do r. 1362. K nejvýznamnějším držitelům obce patřily v minulosti šlechtické rody Šternberků (1362 – 1437), Tetourů (kolem r. 1545 – 1574) a od r. 1649 rod Rottalů. Symboly z jejich erbů jsou zobrazeny i na novodobém znaku obce společně s radlicí pocházející z obecní pečeti z r. 1694. Centrum dnešních Sazovic tvoří moderní společenská budova, v jejíchž prostorách se nachází obecní úřad,  obecní knihovna, pohostinství, velký společenský sál, prodejna potravin Sazovjanka i hasičská zbrojnice s klubovnou.

V obci se nachází mateřská škola a základní škola od 1. do 4. ročníku a také malé muzeum, které přibližuje způsob života a bydlení  obyvatel Sazovic od konce 19. do 1.poloviny 20.století. Bohaté vyžití pro sportovce nabízí zdejší moderní sportovní areál, jehož součástí je i venkovní bazén a restaurace. Zajímavou stavební památkou je zvonice vybudovaná v obci původně už v r. 1780. V r. 1945 byla při osvobozování Sazovic poničena minometnou palbou natolik, že musela být stržena. V r. 1947 pak byla nově postavena téměř v původní podobě, ale bez přístavku pro obecní kočár. Obraz sv. Václava ve výklenku zvonice nahradila kopie sochy tohoto světce podle předlohy gotického mistra Petra Parléře. Posvěcením sochy sv. Václava v den jeho svátku v r. 1947 (obřad vykonal salesiánský kněz, P. Josef Pitrún) byla zvonice znovu předána svému účelu. Bez významnějších stavebních oprav a úprav sloužila stavba až do r. 1996, kdy byla opravena střešní krytina, položena nová podlaha, provedeny vnitřní omítky a zhotoven dřevěný strop.  Místo ručního zvonění, které naposled zajišťovala paní Marie Nečekalová z č. p. 32, bylo instalováno zvonění automatické. Poslední úpravy zvonice spadají do r. 2008. Uskutečnily se nejen zásluhou obce, ale i jejího rodáka, P. Bernarda Palky, který se na nich podílel také finančně. Objekt získal novou střechu a vstupní dveře, nově natřena byla fasáda a očištěn obvodový sokl . Původní podlahu nahradily pískovcové bloky z kostela v Kašavě. Soška sv. Václava získala nové místo v horním okně zvonice místo po ní vyplnila skleněná vitráž malířky Mgr. Marie Plotěné. Ústředním motivem díla je  kříž v kruzích  symbolizující  nekonečnou Boží moudrost, lásku a víru. Imitace vitráží v horních oknech zvonice jsou kopiemi fresek z kostela sv. Petra a Pavla premonstrátského kláštera Panny Marie v Nové Říši. Kojící žena zosobňuje Lásku, žena s kotvou Naději. Původní zvon z r. 1780 byl v době 1. světové války zrekvírován pro potřeby armády a v r. 1921 jej nahradil zvon nový, který nesl jméno Václav. Jeho hlas se rozléhal obcí až do r. 2009, kdy byl vystřídán novým zvonem opět se jménem Václav. Také ten obci daroval  P. Bernard Palka. Zvon z r. 1921 je dnes uložen v interiéru zvonice. V katastru obce se nachází také drobné sakrální objekty, např. sochy Panny Marie Svatohostýnské a sv. Antonína Paduanského, dále několik křížů a mariánských obrázků.

Novou dominantou obce se v r. 2017 stal kostel sv. Václava. Na svou realizaci čekal dlouhých 80 let. Myšlenka na postavení kostela v Sazovicích se zrodila už ve 30. letech minulého století, kdy byl založen spolek Jednota svatováclavská, ale léta války a komunistické totality nedovolila tento záměr uskutečnit. Teprve v r. 2011, kdy ve farnosti působil P. František Král, byl založen Spolek pro výstavbu kostela sv. Václava, jemuž se v letech 2015-2017 podařilo kostel v Sazovicích postavit. Celá stavba včetně vybavení interiéru byla financována z darů věřících, místních podnikatelů a firem a je majetkem Spolku.

Autorem projektu nového kostela je brněnský architekt Marek Jan Štěpán. Podle jeho návrhu byly také vyrobeny v místní dílně Stolařství Mrázek půlkruhové dřevěné lavice. Vybavení presbytáře – obětní stůl, ambon a svatostánek zhotovil dle architekta Štěpána Pavel Jekl z firmy Profil design. Bronzové reliéfy Panny Marie, sv. Václava  a křížovu cestu navrhl akad. malíř, prof. Vladimír Kokolia. Je rovněž autorem zmrtvýchvstalého Krista za křížem (štukový reliéf). Zmíněný kříž je vyroben z optického skla a pochází z dílny šluknovského sklářského výtvarníka Jana Frydrycha. Bronzovou sochu archanděla Michaela vytvořil  zlínský akad. sochař Radim Hanke. Autorem obrazu sv. Václava v chrámové předsíni je sazovický rodák, akad. malíř František Šesták. Zajímavostí kostela je zvonohra, kterou tvoří 15 zvonů a zvonků odlitých ve zvonařské dílně Dytrych v Brodku u Přerova. Varhany postavila krnovská firma Kánský – Brachtl. 

Kostel byl slavnostně vysvěcen 13. května 2017, v den 100. výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě. Světitelem je olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner, metropolita moravský. V prostorách kostela jsou uloženy ostatky sv. Václava,  spolupatronky kostela sv. Zdislavy a fatimských dětí, sv. Františka a Hyacinty.

Za svou krátkou existenci získal sazovický kostel a jeho budovatelé už celou řadu ocenění. K nejvýznamnějším patří  jeho zařazení  mezi deset TOP staveb světa 2017, kam byl bez předchozí nominace  vybrán prestižním kanadským časopisem Azure zaměřeným na architekturu. V r. 2020 pak získal kostel hned dvě ocenění na festivalu Czech Architecture Week Praha pořádaném touto společností a Správou Pražského hradu. V kategorii PATRIA NOSTRA 2020 byl Mons. Dominikem kardinálem Dukou, arcibiskupem pražským,  oceněn za příkladnou péči a vytváření podmínek pro duchovní život českého venkova v letech 1990-2020  a za to, že se stal náboženským, kulturním a komunitním stánkem obce. Druhé ocenění udělil kostelu Jiří Čunek, hejtman Zlínského kraje, za příkladný investiční a architektonický počin přispívající k rozvoji venkova kraje v letech 1990-2020.

Více informací na www.kostel-sazovice.cz

Za obec i Spolek zpracovala Mgr. Věra Nejezová