Nedělní liturgie

11.08.2018 22:56

19. neděle v mezidobí – cyklus B

 

V posledních nedělích jsme otevřeli téma eucharistie na základě čtení z 6. kapitoly Janova evangelia. Ježíš tuto neděli již nepokrytě posune téma od náznaků k plnému odkrytí karet. Nejde o maličkosti, jde o život věčný. Jakou roli a jaký skutečný význam v našem životě hraje eucharistie?

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

 

Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.

VSTUPNÍ MODLITBA

 

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

 

Děj příběhu se odehrává v 9. stol. př. Kr. v Severním Izraeli, který byl mnohem více rozvolněný ve víře v Hospodina. Eliáš je zde jediný Hospodinův prorok. Na hoře Karmel se ostře postavil proti pohanství. Sklidil tak nenávist manželky krále – propagátorky pohanských kultů. Eliáš utíká stovku kilometrů do pouště. Je na pokraji svých sil. Ale Bůh ho povede i nyní.

1 Král 19,4-8

Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a pod tou kručinkou usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ Podíval se, a hle – u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul. Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá.“ Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.

ŽALM 34

 

Po tři týdny budeme v souvislosti s evangeliem připomínat tento žalm. „Hledal jsem pomoc a nalezl jsem ji!“ Bůh je dobrý! To je zkušenost nejen žalmisty, ale také Eliáše i mnoha křesťanů.

Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Velebte se mnou Hospodina, – oslavujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, – vysvobodil mě ze všech mých obav. Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, – vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. – Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, – pomohl mu ve všech jeho strastech. Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl – kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. – Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, – blaze člověku, který se k němu utíká.

2. ČTENÍ

 

List uvažuje o církvi a čtvrtá kapitola řeší otázku života ve společenství. Na to navazuje klíčovým požadavkem přijetí Boha do vlastního života, což znamená opustit svět zla a dát své síly dobru. Autor v listu Efezanům (Ef 4,25 – 5,13) nastiňuje charakter takového života.

Ef 4,30 – 5,2

Bratři! Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení. Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy. Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.

Zpěv před Evangeliem

 

Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.

EVANGELIUM

 

Čteme na pokračování šestou kapitolu evangelia sv. Jana. Při slavení Velikonoc si Izraelité připomínali i dar many. Jan zřejmě vytváří paralelu k reptání Izraelitů na poušti, než dostali manu, protože také v 6. kapitole Janova evangelia židé reptají na „chléb z nebe“, jak Ježíš sám sebe nazve. Všimněme si spojení „dávat chléb“ a vazby „já dávám“. Na poušti sytí manou Bůh, zde dává chléb Kristus.

Jan 6,41-51

Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Namítali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: ‘Sestoupil jsem z nebe’?“ Ježíš jim odpověděl: „Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: ‘Všichni budou vyučeni od Boha.’ Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

 

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, on tě sytí jadrnou pšenicí.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

 

Přijetím svátostného pokrmu dovršuje se, Bože, naše účast na Kristově oběti; dej, ať nás toto přijímání vysvobodí z temnoty hříchu a otevře světlu tvé pravdy. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

 

Pro židy bylo Ježíšovo slovo provokací. Z nebe může sestoupit jen Bůh a jeho dary! Ježíš ale nejedná ze sebe. On vydává své tělo a svůj život z lásky k Otci a k člověku. „Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel.“ Jan využívá určité dvojznačnosti významů. Ježíš mluví jak o skutečném pokrmu, který mají jíst ti, kdo ho přijali, tak ale mluví také o přijetí Krista do srdce jako Pána našeho vlastního života. Stává se tím, co sytí naše duchovní nitro, stává se zdrojem našeho života: „Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky.“

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 13.8.

 

Ez 1,2-5.24-28c

Pátého dne měsíce – byl to pátý rok zajetí krále Jojachina – oslovil Hospodin kněze Ezechiela, syna Buziova, v Chaldejsku u řeky Kebaru a zde na něm spočinula Hospodinova ruka. Měl jsem vidění: Hle, od severu přicházel bouřlivý vichr, veliký mrak; v něm kol dokola zář a plápolající oheň a z něho zářilo cosi jako blyštící se kov; uprostřed toho bylo vidět čtvero jakýchsi živých bytostí. Jejich vzhled: měly lidskou podobu. Když se pohybovaly, slyšel jsem šelest křídel jako hukot vodních spoust, jako hřmění Všemohoucího, jako lomoz množství, jako lomoz tábořícího (vojska); když se zastavily, pohyb jejich křídel se zpomalil. Když zazněl hlas nad klenbou, která byla nad jejich hlavou, zastavily se a pohyb jejich křídel se zpomalil. Nad klenbou, která byla nad jejich hlavou, bylo cosi jako safírový kámen; bylo to podobné trůnu a na tom, co bylo podobné trůnu, byla nahoře postava, která měla podobu člověka. Viděl jsem cosi jako blyštící se kov a jako oheň z něho sálající kol dokola, od jeho beder nahoru. Od beder dolů jsem viděl cosi jako oheň, zářící kolem dokola: bylo to podobné duze, která se objeví v mracích v den deště. Tak zářilo kol dokola zjevení Hospodinovy slávy. Když jsem ji viděl, padl jsem na svou tvář.

Mt 17,22-27

Když Ježíš (a jeho učedníci) spolu chodili po Galileji, řekl jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou. Zabijí ho, ale třetí den bude vzkříšen.“ (Učedníci) se velmi zarmoutili. Když přišli do Kafarnaa, přistoupili výběrčí chrámové daně k Petrovi a zeptali se: „Váš mistr chrámovou daň neplatí?“ Odpověděl: „Platí.“ Jakmile vešel do domu, předešel ho Ježíš otázkou: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů, nebo od cizích?“ Když odpověděl „od cizích“, Ježíš mu řekl: „Synové tedy k tomu vázáni nejsou. Abychom je však nepohoršili, jdi k moři, vhoď udici, a tu rybu, která se první chytí, vezmi, otevři jí ústa a najdeš stříbrný peníz. Ten vezmi a dej jim za mě i za sebe.“

Komentář: Mt 17,22-27
Náš Pán se podrobuje a platí daň. Ale i to koná jako znamení. Nedává „ze svého“, ale skrze Petrovu udici…

ÚTERÝ 14.8.

 

Ez 2,8 – 3,4

Tak praví Hospodin: „Ty, synu člověka, slyš, co ti pravím, a nebuď vzpurný jako toto vzpurné plemeno; otevři ústa a jez, co ti dám.“ Viděl jsem ruku vztaženou ke mně, a v ní svinutou knihu. Rozvinul ji přede mnou; byla popsána uvnitř i zvenčí. Byly v ní napsány žalozpěvy, vzdechy a bědy. Tu mi řekl: „Synu člověka, cokoli se ti dostane, jez; sněz tuto knihu a jdi a mluv k synům Izraele!“ Když jsem otevřel ústa, dal mi sníst tu knihu a řekl mi: „Synu člověka, nasyť své břicho a naplň své útroby touto knihou, kterou ti dávám!“ Snědl jsem ji a zesládla mi v ústech jako med. Pak mi řekl: „Synu člověka, jdi k Izraelovu domu a mluv k nim moje slova.“

Mt 18,1-5.10.12-14

Učedníci přišli k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně v nebeském království největší?“ Tu zavolal dítě, postavil ho před ně a řekl: „Amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království. Kdo se tedy poníží jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. A kdo přijme jedno takové dítě kvůli mně, mne přijímá. Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali. Říkám vám: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce. Co myslíte? Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na horách a nepůjde hledat tu zatoulanou? A když se mu podaří ji nalézt, amen, pravím vám: má z ní větší radost než z těch devětadevadesáti, které se nezatoulaly. Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných.“

Komentář: Mt 18,1-5.10.12-14
Počítám-li se mezi těch devětadevadesát „nezatoulaných“, chci mít trpělivost s pastýřem a jeho církví, zatímco hledá ztracené a jakoby se ode mě vzdaluje!

STŘEDA 15.8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie

 

Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab; 1 Kor 15,20-27a;

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy. Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý rak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí. A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu, k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha. Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému.“

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
Bratři! Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí (vládu) všech možných knížat, mocností a sil. On totiž musí kralovat, `dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. `Všechno' totiž (Bůh) `podřídil pod jeho nohy.

Lk 1,39-56

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství /trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky. Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Komentář: Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab
Jako žena oděná sluncem je i dnes církev těhotná Kristem. Podobně i dnes číhají ti, kdo jej chtějí zlikvidovat. Maria je příslibem vítězství!

ČTVRTEK 16.8.

 

Ez 12,1-12

Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, bydlíš mezi vzpurným plemenem, které má oči k vidění, a nevidí, uši k slyšení, a neslyší, protože je to vzpurné plemeno. Ty tedy, synu člověka, připrav si před nimi za bílého dne zavazadla vyhnance a přestěhuj se před jejich očima ze svého místa na místo jiné, snad uznají, že jsou vzpurné plemeno. Vynes za bílého dne před jejich očima svá zavazadla ven, zavazadla vyhnance; sám však vyjdeš před nimi večer, jako odcházejí vyhnanci. Před jejich očima si prokopej zeď a vyjdi skrze ni. Před jejich očima nes na ramenou (svá zavazadla), vyjdeš za tmy, přikryješ svou tvář, takže neuvidíš zemi; činím totiž z tebe znamení pro dům Izraele.“ I udělal jsem, jak mi bylo poručeno: za bílého dne jsem vynesl svá zavazadla jako vyhnanec, večer pak jsem si prokopal zeď, za tmy jsem vyšel a před jejich očima jsem na ramenou nesl (zavazadla). Ráno mě Hospodin oslovil: „Synu člověka, jistě ti řekl dům Izraele, dům vzpurný: `Co to děláš?' Řekni jim: `Tak praví Pán, Hospodin: Toto hrozebné proroctví patří vládci, který je v Jeruzalémě, a všemu Izraelovu domu, který v něm sídlí.' Řekni: `Já jsem vám znamením. Jak jsem učinil, tak se jim stane: do vyhnanství, do zajetí půjdou! A vládce, který je mezi nimi, ponese na ramenou (svá zavazadla) – a vyjde za tmy. Prokopají zeď, aby ho vyvedli, přikryje svou tvář, aby neuviděl očima zemi.'“

Mt 18,21 – 19,1

Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale (třeba) sedmdesátsedmkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože (dlužník) neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím!' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: `Zaplať, co jsi dlužen!' Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“ Když Ježíš skončil tyto řeči, vzdálil se z Galileje a odešel do judského území na druhou stranu Jordánu.

Komentář: Mt 18,21 – 19,1
Falešný obraz Boha, jako účetního „má dáti – dal“, způsobuje i mé pokřivené chování k druhým.

PÁTEK 17.8.

 

Ez 16,1-15.60.63 nebo Ez 16,59-63

Čtení z knihy proroka Ezechiela
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, připomeň Jeruzalému jeho hanebnosti. Řekneš: Tak praví Pán, Hospodin, Jeruzalému: Celý tvůj původ je z kananejské země: tvůj otec byl Amorita, tvá matka byla Chetitka. Když ses narodila, když jsi přišla na svět, nebyla ti odříznuta pupeční šňůra, vodou k očištění jsi nebyla umyta, nebyla jsi potřena solí ani zavinuta v plenky. Nikdo na tebe nepohlédl se slitováním, aby ti věnoval aspoň něco z této péče pro milosrdenství s tebou. Hned po narození jsi byla pohozena na širé pole pro svou ošklivost. Když jsem šel kolem tebe a viděl tě, jak se zmítáš ve své krvi, řekl jsem ti: `Žij ze své krve a vzrůstej!' Polním poupětem jsem tě učinil, vyrostla jsi, rozvinula ses, dospěla do svrchované krásy. Zpevnila se tvá ňadra, vzrostl tvůj vlas, byla jsi však úplně nahá. Tu jsem šel kolem tebe a viděl jsem tě – byl to tvůj čas, čas lásky – rozprostřel jsem na tebe lem svého pláště, přikryl tvou nahotu, přísahal jsem ti a uzavřel s tebou smlouvu – praví Pán, Hospodin – a stala ses mou. Umyl jsem tě vodou a očistil tě od krve, pomazal tě olejem. Dal jsem tě obléknout do pestrobarevného šatu, obul jsem tě do střevíců z delfíní kůže, ovinul jsem ti hlavu turbanem z kmentu, přioděl jsem tě hedvábným rouchem. Ozdobil jsem tě klenoty, náramky jsem navlékl na tvé ruce, náhrdelník na tvé hrdlo. Vložil jsem kroužky do tvého chřípí, náušnice do uší a nádhernou čelenku na hlavu. Zdobila ses zlatem a stříbrem, odívala ses kmentem, hedvábím, pestrobarevným rouchem. Jedla jsi pečivo z nejjemnější mouky, med a olej, stala ses překrásnou a schopnou kralování. Tvé jméno se rozneslo mezi národy pro tvou krásu, neboť bylas dokonalá ozdobou, kterou jsem tě obdařil – praví Pán, Hospodin. Ty ses však spoléhala na svou krásu, využívala jsi své slávy a oddávala ses každému, kdo šel kolem, a zahrnovala ho svým smilstvím, a stala ses jeho. Rozpomenu se však na svoji smlouvu, sjednanou s tebou za dnů tvého mládí, a uzavřu s tebou smlouvu věčnou, aby ses rozpomenula a zahanbila a nemohla již otevřít ústa pro hanbu, až ti odpustím všechno, co jsi udělala – praví Pán, Hospodin.“

Čtení z knihy proroka Ezechiela
Tak praví Pán, Hospodin: „Učiním s tebou tak, jako tys učinila, když jsi pohrdla přísahou a zrušila smlouvu. Rozpomenu se však na svoji smlouvu, sjednanou s tebou za dnů tvého mládí, a uzavřu s tebou smlouvu věčnou. Vzpomeň si na své chování a zastydíš se, když vezmu tvé větší i menší sestry a dám ti je jako dcery, avšak ne pro dřívější smlouvu s tebou. Uzavřu s tebou smlouvu novou a poznáš, že já jsem Hospodin, aby ses rozpomenula a zahanbila a nemohla již otevřít ústa pro hanbu, až ti odpustím všechno, co jsi udělala praví Pán, Hospodin.“

Mt 19,3-12

K Ježíšovi přistoupili farizeové s úmyslem přivést ho do úzkých a zeptali se ho: „Může se člověk se ženou rozvést z jakéhokoli důvodu?“ On jim odpověděl: „Nečetli jste (v Písmu), že Stvořitel na začátku učinil (lidi) jako muže a ženu a prohlásil: `Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své ženě a ti dva budou jeden člověk?' Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Řekli mu na to: „Proč tedy Mojžíš nařídil dát ženě rozlukový list a rozvést se s ní?“ Odpověděl jim: „Mojžíš vám dovolil rozvod se ženou pro tvrdost vašeho srdce, ale na začátku to tak nebylo. Říkám vám: Kdo se rozvede se svou ženou z jiného důvodu než pro smilstvo a ožení se s jinou, dopouští se cizoložství.“ Učedníci mu řekli: „Když je to mezi mužem a ženou takové, je lepší se neženit.“ Odpověděl jim: „Všichni to nechápou, jenom ti, kterým je to dáno. Jsou totiž lidé k manželství neschopní už od narození a jsou k manželství neschopní, které takovými udělali lidé, a jsou konečně takoví, kteří se manželství sami zřekli pro nebeské království. Kdo může pochopit, ať pochopí!“

Komentář: Iz 12; Mt 19,3-12
Věrnost a nerozlučitelnost manželství je obrazem věrnosti Boha člověku. On také „trpí“, když vidí moje nevěry a nestálost.

SOBOTA 18.8.

 

Ez 18,1-10.13b.30-32

Hospodin mě oslovil: „Co je vám, že stále opakujete o izraelské zemi toto přísloví? `Otcové jedli nezralé hrozny a synům z toho trnou zuby.' Jako že jsem živ – praví Pán, Hospodin – nebude už nikdo v Izraeli, kdo by toto přísloví opakoval. Hle, mně náleží všichni: život otce jako život syna. Zemře ten, kdo zhřeší! Jestliže je někdo spravedlivý, jedná podle spravedlnosti a práva, nejí maso s krví, neobrací své oči k modlám Izraelova domu, neposkvrní manželku svého bližního, nepřistoupí k ženě v době jejího krvácení, nikoho neutlačuje, vrátí dlužníkovi zástavu, nic nebere násilně, svůj chléb dává lačnému, obléká nahého, nebude lichvářsky půjčovat, nebude brát úrok, nebude podporovat nic zlého, bude-li každého soudit podle pravdy, následovat mé příkazy, bude-li zachovávat mé zákony a plnit je – ten je spravedlivý a jistě bude živ – praví Pán, Hospodin. Zplodí-li pak syna násilníka a vražedníka, který se dopouští některých z těchto věcí, ten (syn) jistě zemře! Sám bude příčinou své smrti. Proto každého z vás budu soudit podle jeho chování, izraelský dome – praví Pán, Hospodin. Přestaňte a odvraťte se od všech svých nepravostí, abyste se neobtížili vinou! Oprosťte se tedy od všech svých nevěrností, jichž jste se dopustili vůči mně, a utvořte si nové srdce a nového ducha. Proč byste chtěli zemřít, izraelský dome? Vždyť nemám zálibu ve smrti toho, který má umřít – praví Pán, Hospodin. Obraťte se, a budete žít!“

Mt 19,13-15

K Ježíšovi přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se. Ale učedníci jim to zakazovali. Ježíš jim řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří nebeské království.“ Vložil na ně ruce a ubíral se dál.

Komentář: Mt 19,13-15
Ježíš vkládáním rukou na děti dává najevo svoji sounáležitost s nimi. Kéž dovedu Jeho velikost brát prostě, jako dítě…

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:
TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
https://www.pastorace.cz/kazani

PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
https://www.apha.cz/nedelni-primluvy-1

MISÁL NA WEBU
https://www.liturgie.cz/misal/

VIDEO - ÚVODY K NEDĚLNÍM BIBLICKÝM ČTENÍM
https://www.vojtechkodet.cz/videa/uvody-do-nedeli/

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe. 
Televize Noe svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb 
ve Vatikánu a z papežových cest po světě
www.tvnoe.cz
www.proglas.cz