Cestou přes Sazovice do naší minulosti…..4.postní sobota, 17.3. 2012

Týden utekl jako voda. Opět je tu sobota a s ní i další postní putování. Kam to bude dnes?

Cesta časem by nás měla zavést až na úsvit českých dějin, do 10. století. Z této doby knížat pochází  i náš  dnešní „tajemný průvodce“.  Kdo jím je?  Co jej učinilo tak významným? Mohl by nám být ještě dnes v něčem vzorem?

Dvaatřicet dětí se v doprovodu několika dospělých vydává po půl druhé na „výpravu do minulosti“, při níž by měly nalézt odpovědi na tyto otázky a snad i ještě něco více… Cesta vede od farního kostela v Mysločovicích, kolem hřbitova, po nové cyklostezce až do Sazovic. Při putování hledáme, sbíráme a luštíme indicie, které by nám onu tajemnou postavu měly přiblížit. Zde několik  z nich: „kníže“, „přilbice“,  „babička Ludmila“, „Stochov“, „Kyrie eleison“.....Už víte? J My už alespoň tušíme.

První jarní sluníčko, usměvavá nálada, tempo svižné, děti milé a šikovné…pohoda na duši. V tomto rozpoložení přicházíme do Sazovic, kde už čeká a mile nás  vítá pí. Věra Velísková. Děti i dospěláky zve na prohlídku místního „minimuzea“, které okouzlí bez výjimky všechny. Pí. Velísková poutavě přibližuje život na vesnici dříve a dnes, seznamuje s velikonočními zvyky, upozorňuje na tradiční výzdobu a na závěr nabízí i ochutnávku typicky velikonočního pečiva – „jidášků“.  Moc hezké to bylo. Děkujeme!

Další zastavení v dobách minulých je u sazovické zvonice. Zde se setkáváme s pí. starostkou – Editou Hrbáčkovou. Ta dětem vysvětluje nemalý význam zvonice pro lidi v dobách dřívějších, kdy ještě nebylo samozřejmostí vlastnit a nosit hodinky a orientace v čase byla přesto nutností. A po slovech - překvapení.  Kde se vzal, tu se vzal, najednou tu mezi námi stojí sám „tajemný průvodce“! V plné zbroji, s typickou plechovou přilbicí na hlavě a s mečem v ruce. Český kníže a patron naší země, původem ze Stochova u Lán – kde snad dodnes roste lípa zasazená po jeho narození v r. 907 jeho babičkou – sv. Ludmilou. Zakladatel chrámu sv. Víta v Praze. Vzor dobroty  a zbožnosti. Světec, který zemřel rukou svého bratra (nebo – dle nejnovějších výzkumů – snad bratrance?) Boleslava… Ten, k němuž se obracíme v krásném chorálu – sám svatý Václav.

Jako kdysi, tak i dnes je sv. Václav milý, přívětivý, ochotně dětem ukazuje zbroj, povídá si s nimi, odpovídá na otázky. A nejen to. Doprovází všechny na obecní úřad. Zde nás nejprve pí. starostka provádí, nakoukneme do knihovny, do koutku pro maminky s dětmi, od pí.Rapantové se dovídáme o o místním významném malíři Františku Šestákovi, který ještě za svého života namaloval obraz sv. Václava pro sazovickou kapličku, v jejíž výstavbu doufal. (Snad se tedy zadaří a obraz bude jednou viset opravdu na místě, pro něž byl vytvořen… ) A také o p.Bernardu Kučerovi – sazovickém řezbáři a autoru „betléma“ z mysločovického kostela se dozvíme.

Po prohlídce OÚ následuje pasování dětí samotným knížetem na „rytíře svatováclavské družiny“ - děti dostávají na památku šerpu a „Devatero rytířských ctností“. Poté občerstvení a výroba krásných velikonočních dekorací z „jidášů“ i papírové postavičky sv. Václava na koni. Ti rychlejší stihnou ještě kvízy na dané téma. (Paní Velískové patří náš velký dík za skvěle připravený program včetně tvoření!)

Po všem tom rukodělném snažení ještě nakoukneme k místním hasičům, kteří se na nás také vzorně připravili, ukázali hasičský vůz, klubovnu, zbrojnici…Tak ještě poděkování a podpis do jejich kroniky, hromadné, srdečné rozloučení s pí. starostkou i pí. Velískovou a na závěr odměna všem dětem za to, že celou cestu bez reptání ušly, úkoly vzorně splnily, hezky tvořily a vůbec byly moc fajn - skvělý řízek s bramborem  v místní nové restauraci u koupaliště je tak tečkou za dnešním putováním.  Děkujeme p. Miklíkovi i personálu restaurace!

Na závěr shrnutí dnešního dne, úkol do příště, obrázky k nalepení do leporela, rozloučení  a hurá domů…!

Děti, děkujeme, že jste přišly, snad vám bylo spolu hezky a těšíme se opět za týden. Sraz bude pro tentokrát na výjezdu z Mysločovic směrem k Lechoticím – na odbočce k Betoně ve 13.30h.

___________________________________________________________________________________________________________________________

Zpráva o putování do Machové – sobota, 10. března 2012

            Již od čtvrt na dvě se u kostela, po nevlídném mrazivém týdnu nečekaně zalitém laskavým slunečným svitem, začínají scházet děti. Nakonec se jich vypraví do obce Machová 29, s těmi nejmenšími přes třicet. Přibyly čtyři nové tváře, to nás moc těší. Vždyť každá holčička či klučina jsou vítáni. Společné přivítání a foto i s O. Michalem a vyrážíme.  Pod modrou jasnou oblohou cesta ubíhá, ač do kopce. Děti svižně a zvesela jdou a přitom hledají písmena, části obrazu, dřívka s rébusy…

            Na první zastávce, na rozhraní katastru obcí Mysločovic a Machové, kde je zbudovaný nový podstavec pro sochu P. Marie, nás již čeká pan starosta MVDr. František Václavík. Vítá děti do míst, o která se již desátý rok jako hlava obce stará, povídá o soše, jak se bude po obnově znovu na místo vracet…

            Poté se přesunujeme ke zvonici. Složením písmen zjišťujeme, že tentokrát je naším průvodcem patron obce, svatý archanděl Michael. Dozvídáme se o něm, připomínáme si také myšlenku ze zítřejšího evangelia. Po společné modlitbě a prohlídce zvonice se ti nejšikovnější snaží na zemi složit obtížné dvoumetrové „puzzle“. Nakonec se sestavit obraz sv. Michaela podaří a zaskví se ve své kráse…

            Pouť pokračuje k místní sportovní zajímavosti: zdejší atraktivní kuželna nás hodně zaujme, vždyť - nemáme ji v každé vesnici… Pan Klementa předvede, jak se tato disciplína hraje a hned spěchají naše děti, aby si to také zkusily…

            Přejdeme upraveným středem obce do slavnostní zasedací místnosti obecního úřadu a tady jsme přivítáni paní L. Zaoralovou výborným čajem a malým pohoštěním včetně nádherných jablíček, plných tolik potřebných vitamínů. Pan starosta dětem vypráví o patronech všech našich obcí, v nichž žijeme, o Machové a něco i o tom, jaké to bylo za jeho dětství.

            Ptáme se malých poutníků u společného stolu na různé věci, chceme poznat, zda si pamatují, co se na našich setkáních a v náboženství učí. Dělají nám radost…Následují pak naopak četné dotazy dětí, které svou zvídavostí prokazují, že je informace zajímají.  Umí se dobře a bystře ptát. Jen informace o machovském koupališti je vůbec nepotěšila…Také jsme obdrželi od obce malý dárek na památku.

            Poslední zastávkou je nová místnost místních zahrádkářů, kde praská dřevo v krbu a voní připravené výborné občerstvení. Znovu se však zamýšlíme nad postní dobou. Maličko rekapitulujeme, jaké pojmy už máme ve skládance – leporelu. Řešíme úkol o farním společenství a ti starší i kvíz o církvi. No a nakonec - s maminkovskou vlídností se nás ujímají paní Marie Kopčilová a Marie Žáková, když předtím pro nás připravil klubovnu i pan Jaromír Juřena. Aby se děti měly dobře, napekly jim výborné buchty maminky Oldřiška Matulíková, Monička Brázdilová a Helenka Pálková. Díky za spolupráci patří i mužům, jež i tentokrát nás doprovázeli a pomohli dohlížet na bezpečí dětí.

            V závěru ještě nalepit nový obrázek do leporela, dopsat důležitá slova z dnešní pouti a zadání domácího úkolu: Během příštího týdne udělat (a zapsat si) dobrý skutek ke starším nebo osamělým lidem, žijícím v mém okolí. Za ně totiž byla tato pouť obětována. Snažíme se děti vést k tomu, aby nebyly lhostejné, ale naopak vnímaly ty, kdo žijí kolem nich, všímaly si, co potřebují, dělaly, co je potěší. Připravujeme si vlastní stáří…

            Vyslovujeme upřímné a velké poděkování všem ochotným a obětavým lidem z Machové, panu starostovi, kteří se nám tak velmi pěkně věnovali, pozvali nás do svých reprezentativních prostor. Budeme na toto setkání na Machové moc rádi a dlouho vzpomínat ...

__________________________________________________________________________________________________________________________________

Jaké to bylo v Mysločovicích… sobota 3.března 2012

            Tato druhá pouť byla méně náročná na fyzické síly, protože jsme se pohybovali jen kolem kostela. Je však zajímavá tím, že jsme se octli v místech, kam se hned tak každý den nikdo nedostane…

            Po přivítání 29 dětí a tradiční společné fotografii si celou skupinu vzal na starost náš otec Michal. Provedl děti kostelem, velmi zajímavě jim vysvětlil a ukázal, co všechno v našem farním chrámu máme. Je toho mnoho: krásných soch, obrazů, předmětů….budeme je umět pojmenovat ? Jistě si z přednášky ledacos odneseme, zvláště když končí hravým kvízem, který ověřuje, co jsme si  zapamatovali…

            Následující chvíle se dělíme do skupinek a každá plní nějaké aktivity. Jedni stoupají ke zvonům, kochají se krásou kraje a obdivují hodinový stroj … Stáří a určitá nedotčenost prostoru věže, mohutné trámoví i samotné zvony nás oslovují. Při pohledu do kraje si říkáme – tady jsme doma… Také obdivujeme krásu kostela z výše kůru - od varhan. Další skupina praktickým experimentem s balonkem, naplněným heliem, se pokouší změřit výšku chrámové lodi. Výsledky se zapisují do listů, za chvíli budou vyhodnoceny… Všechny skupiny se snaží a všechny mají zjištěné údaje na výbornou. Jiná skupinka dětí má jiný úkol, zjišťuje názvy předmětů v kostele spolu s detektivem, jiní zapisují názvy a počet zvonů…

            Když se všichni na všech stanovištích prostřídají, když poskytneme rozhovory i redaktoru Katolického týdeníku, který se na nás přijel podívat, ztišíme se u na závěr oltáře. Kamínky s našimi jmény, prosby a díky Bohu, vložené do společné modlitby. Držíme se za ruce kolem oltáře, tyto okamžiky patří k nejhezčím... Jak radostný je takový pohled na naše nejmenší, budoucnost našeho kostela… Vydrží ve víře?

            Nakonec na faře společně vyhodnotíme, co jsme zjistili, vyřešili, pochválíme všechny a ještě nás čeká občerstvení. Tentokrát nás pohostily p. Janička Brázdilová a p. Janička Dřímalová… Díky patří i Helence Pálkové, Františku Němcovi a dalším, kdo pomáhali s dětmi na věži…

A příště, milí poutníci – nezapomeňte - zase do terénu…

__________________________________________________________________________________________________________________________________

MÍŠKOVICE před 1. postní nedělí 2012…  JAKÉ TO BYLO

Kolik jich přijde? Přijdou vůbec, když je ještě zimní počasí? Jsou na jarních prázdninách… Jak se jim to bude líbit?... Napadalo nás, když jsme setkání dětí v postní době chystali…

Co už dnes můžeme říct?

Slunečné a jasné odpoledne nám bylo dopřáno jako odměna za obavy…, jak se to může v únoru venku podařit… Bohu díky…

Sešlo se 17 velice milých, hodných, vnímavých dětí, s nimiž byla radost strávit sobotní odpoledne.   Rodiče, díky za tyto skvělé děti…

Až na nepatrné výjimky chtěli jít všichni (i malí…) pěšky i zpátky, vydrželi šlapat s trpělivostí – a pohodou. Na nic nereptali, byli moc příjemní k nám i mezi sebou… Prostě - milá společnost.

Uměli se chovat v kostele, četli Křížovou cestu pro děti… se zájmem si prohlíželi kostel, sakristii, kůr, snažili se odpovídat na hádanky, říkali vtipy a vytrvale hádali, kam se půjde příští sobotu... 

Našli po cestě všechna písmena i obrázky, hračkou bylo složit z nich slova… Horší bylo ale vysvětlit, co se tím myslí, když se řekne POKÁNÍ…. Snad se jim podaří splnit domácí úkol do leporela, které dostali…

Obdivovali jsme všichni míškovický kostel. Jeho polohu v srdci obce, útulnost, světlo, prostou, srdečnou atmosféru… Děti výborně postřehly, že se liší: rovnou střechou, „krychlovitostí“, je z cihel, je novější… není barokní…. (- jejich výroky, když jsme přicházeli…) Zaujaly nás připravené krásné návrhy vitráží do oken, které jsme si mohli prohlédnout…

Bylo nám milé, že i otec Michal se krátce za námi zastavil…

V teple předsálí kulturního domu nás v závěru přivítalo pravé italské pohoštění u svíček a ochotné hostitelky se o nás maminkovsky postaraly…

Doufáme, že o sv. Antonínu z Padovy, který byl naším průvodcem na této pouti, si po včerejšku již leccos zapamatujeme. A hlavně: budeme na něj, patrona našeho filiálního kostela, určitě více hrdi: je to mimořádný světec. K jeho hrobu do překrásné baziliky v severoitalské Padově, se přichází poklonit a prosit celý svět. Třeba za děti, které nepřicházejí….

Nejen svým podivuhodným životním příběhem, mnohými zázraky, ale svou skromností, vytrvalostí a současně velkým talentem přivést lidi k obrácení… nás inspiruje a budeme se k němu dál obracet v modlitbách… Nebylo náhodou, že jeho svatořečení proběhlo (v dějinách církve naprosto ojediněle) již za 11 měsíců po jeho smrti… Není jen patronem ztracených věci, ale i dětí, matek, milujících, těhotných…  I proto jsme tuto dětskou pouť obětovali za všechny děti v naší farnosti.
 

Milí Míškovičtí,

máte ojedinělý a krásný kostel, nadčasové dílo slovutného stavitele F. L Gahury. Snažíte se o něj starat, byli jste nám vynikajícími a vlídnými hostiteli… DĚKUJEME VÁM …

Kéž na přímluvu Vašeho velkého patrona

dá dobrý Bůh

a Vaše živá víra a pospolitost,

Váš vřelý zájem o tento kostel- aby byl plný, aby v něm kvetla zbožnost,

jsou odměněny pochopením a opravdovou podporou nás všech

v naší společné farnosti

V Mysločovicích, o 1. postní neděli                                    Za organizátory akce, z.j. a p.b.

-------------------------------------------------------------------------------------------

 Vážení rodiče, milé děti,

                pro postní dobu jsme pro naše nejmenší připravili šest sobotních aktivit.

Jejich cílem je přiblížit toto období před největšími křesťanskými svátky dětem, upevnit jejich farní společenství a také lépe poznat naši farnost. Setkání budou probíhat v sobotních odpoledních hodinách, sraz vždy v 13:30 u kostela v Mysločovicích.                        

                  S sebou: batůžek, pití, pero, tužka, sportovní teplé oblečení, (i pro pobyt venku). Za chladnějšího počasí budou aktivity probíhat převážně uvnitř, ale počítat je nutno i s pohybem na čerstvém vzduchu. Ukončení akce bude kolem 16:30 - 17:00hod.

                Rodiče, napište, prosíme, číslo svého mobilního telefonu na lístek a dejte dětem, podáme Vám zprávu o přesném času a místě ukončení. Můžete si děti vyzvednout na místě akce, nebo později u kostela v Mysločovicích. (Čas návratu Vám sdělíme prostřednictvím sms.)

Moc se těšíme na všechny naše děti školního věku. Mohou se zúčastnit i menší děti, ale s doprovodem rodičů.

První setkání dětí v postní době bude příští  sobotu, 25. února 2012

Sraz v 13:30 u kostela v Mysločovicích

Za organizátory: P. Burešová, H. Fryštacká, Z.Jančíková a M. Jankůjová.         

Kontakt: 774 106 119